Švýcárna

Švýcárna (1304 m n. m.) je jedna z nejstarších turistických chat v Jeseníkách, dodnes si zachovala původní skromný ráz.

Původně zde stával Knoblauchhaus – Česnekový dům – je zakreslen na mapě z rodu 1736. Sloužil jako obydlí pro pastýře a sklad mléčných výrobků. Majitel zdejšího panství, rod Lichtenštejnů, buduje na místě Knoblauchhausu novou salaš a v roce 1829 ji obsazuje rodákem ze švýcarského Simmentalu. Jmenoval se Johann Aegerter a po něm zde působil i jeho syn, taktéž Johann. Podle jejich národnosti získala chata své přízvisko.  Pastevectví přestalo být lukrativní, a tak v roce 1869 dochází k útlumu. Již předtím budova chaty sloužila prvním turistům, proto v roce 1887 nechal princ Karel z Lichtenštejnu strhnout salaš a na jejím místě postavit dřevěnou turistickou chatu, jejíž provoz zajišťoval Moravskoslezský sudetský horský spolek (MSSGV). V chatě byly jen 4 pokoje s 12 lůžky a malá restaurace. Patřilo k ní i malé hospodářství s několika kusy hovězího dobytka a koz pro vlastní potřebu.

Chata Švýcárna, r. 1969, v pozadí provizorní vysílač na vrcholu Pradědu

Chata Švýcárna, r. 1969, v pozadí provizorní vysílač na vrcholu Pradědu

Postupem času se chata rozšiřovala a ubytovací možnosti byly větší. S rozvojem lyžování začala být chata v provozu celoročně.

Turistický ruch utichl během druhé světové války, kdy nacisté Praděd a jeho okolí zabrali pro vojenské účely . Po válce byla chata nejprve majetkem státních lesů, poté se stala součástí rekreačních zařízení ČSTV. Na počátku 50. let dochází k největším stavebním úpravám chaty, půdorys zůstal nezměněný. Ústřední topení a elektrické osvětlení poháněné diesely mělo zabránit požárům. Rekonstrukci realizovali nadšenci bez pomoci těžké techniky. Další rekonstrukce proběhla v 80. a 90. letech, nyní chata patří pod Skiareál Praděd p. Figury.

7. října 2006 zde olomoucký biskup Josef Hrdlička vysvětil novou zvoničku. Byla zasvěcena Janu Pavlu II., který byl milovníkem hor. Výtvarně zvon zpracoval sochař Otmar Oliva. Podstavec zvonice slouží jako pietní místo, do kterého jsou vloženy destičky se jmény tragicky zahynulých horolezců.

 

Zdroj:

Gába, Zdeněk, Možný, Petr: Horské chaty v Jeseníkách na starých pohlednicích a fotografiích, Štíty: Veduta, 2017.

Kobza Miroslav: Cestou necestou za tajemstvím Hrubého Jeseníku, Praha: Regia s. r. o., 2015.