Petrovy kameny

Petrovy kameny (1438 m n. m.)

Bezesporu nejznámější skalní útvar Jeseníků, opředený množstvím nejrůznějších pověstí.

Mnoho legend se snaží vysvětlit pojmenování kamenů. Např. sběratel pověstí Jeseníků Josef Lowag zmiňuje údajné žáky Cyrila a Metoděje – Slovana Oclava a Germána Petra, kteří v horách hlásali divokým pohanům křesťanství. Ti je však chtěli na Petrových kamenech, kde uctívali svého boha Thora, upálit. Zasáhl pán hor, mocný Praděd a oba misionáře zachránil. Místní se pak obrátili na křesťanství a skála dostala jméno podle misionáře Petra. Jiné pověsti vypráví, že se zde skrýval kovář Petr, který sloužil na hradě Sovinec.

Mnoho legend vznikalo v období třicetileté války a těsně po ní, kdy lid pod horami velmi trpěl neustálými pochody vojsk a upadal mravně i duchovně. Lidé byli náchylnější uvěřit kdejaké povídačce. Tehdy se objevují první legendy o čarodějnících, ovlivněné snad čarodějnickými procesy na Jesenicku a v okolí Nysy. Ve Velkých Losinách tehdy hon na čarodějnice ještě nepropukl, to až v roce 1678. Na Květnou neděli toho roku ukradla žebračka Marina Schuchová z Vernířovic na mši v sobotínském kostele hostii. Chtěla ji donést porodní bábě Dorotě Groerové, aby její kráva dojila více mléka. Byla ovšem přistižena a místní farář Schmidt to nahlásil vrchnosti, tehdy reprezentované Angelinou Sybillou Galle, rozenou Žerotínovou. Tato pověrčivá žena pozvala na panství inkvizitora Františka Bobliga z Edlštatu, jehož 18 let trvající „boj“ proti čarodějnictví připravil o život desítky místních obyvatel. Jednou z obětí byl i šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, který proti Bobligovu řádění veřejně vystupoval ve svých kázáních. Byl taktéž obviněn, ovšem ani po uplatnění tortury (práva útrpného) se k čarodějnictví nepřiznal, navzdory tomu byl dále mučen a nakonec popraven.

Inkvizitorovi nemohla uniknout pověra o Petrových kamenech, a tak se na losinském zámku v dosud dochovaných smolných knihách jejich jméno poměrně často vyskytuje. Mnohé oběti pověr při útrpném výslechu skutečně doznaly, že na Petrových kamenech provozovaly rejdy s Ďáblem. Přiznávaly, že se tam při divokých sabatech oddávali nemravnostem. A tak se není co divit, že šokovaná správa panství nechala v roce 1682 vztyčit na Petrových kamenech mučednický sloup se sochou sv. Petra a celou skálu řádně vykropit, aby bylo zamezeno nečistým silám v okupování tohoto místa. Zmínka o sloupu se sice dochovala v literatuře, ale dlouho se pochybovalo, že by zde nějakou sochu někdo skutečně vztyčil. V 90. letech 20. století zde ale při průzkumech byly skutečně nalezeny zbytky jakési stély, která mohla být zmíněnou sochou.

Čarodějnickým procesům na Šumpersku se věnuje sugestivní expozice v Geschaderově domě v Šumperku.

Dr. Kolenatý, foto: Wikipedie

V 18. století vášně kolem Petrových kamenů opadly, přicházeli sem ponejvíce myslivci a pastevci. V 19. století lákalo toto místo přírodovědce, mj. prof. Dr. Fridricha Kolenatiho (Dr. Bedřich Kolenatý), jehož bádání potvrdilo unikátní skladbu zdejšího přírodního prostředí. Prof.  Dr. Kolenatiho zkoumání místní flory a fauny stálo život, zemřel zde 17. 7. 1864. Je pochován na hřbitově v blízké Malé Morávce. Jeho památce je na Petrových kamenech věnována deska, kterou si ovšem kvůli zákazu vstupu běžný návštěvník neprohlédne. Zde je alespoň její fotografie.

Pamětní deska na Petrových kamech

Petrovy kameny již od 19. století navštěvovalo stále více turistů. Už před první světovou válkou byly zdejší svahy oblíbeným místem lyžařů, aby ne, když na severovýchodních svazích vydržel sníh až do května. Ne nadarmo se tomuto středisku přezdívalo Moravský ledovec. Po druhé světové válce zde vyrostlo několik vleků a sjezdovek, jejichž obliba neustále rostla. Vedlo to však k poškozování zdejší flóry, zejména v jarních měsících, kdy se vrstva sněhu již tenčila. Proto CHKO Jeseníky přišla s radikálním řešením. V 80. letech celou oblast uzavřela, turistická i běžkařská trasa obchází Petrovy kameny ve vzdálenosti asi 400 m od vrcholu. I horní konec lanovky musel být přemístěn o kus níž. Vlek smí být provozován pouze pokud je dostatek přírodního sněhu.

Kobza Miroslav: Cestou necestou za tajemstvím Hrubého Jeseníku, Praha: Regia s. r. o., 2015, s. 31 – 35.